Výstava k jubileu aneb Hold otci zakladateli

„Touto výstavou chceme především vzdát hold otci zakladateli,“ uvedl výstavu předseda Tomáš.

Na otázku moderátora Tomáše, jak to tenkrát před těmi šedesáti lety bylo se založením fotokroužku, odpověděl Jiří Bartoš ve formě a v dobrém rozmaru: „No jo, to jsme tenkrát byli tři. Pak se to během let rozrůstalo, začali jezdit i z Liberce. No a já jsem se ve fotoklubu dočkal důchodu. Jsem hrozně šťastnej, že to tady ty kluci držej dál a že ten fotoklub neumřel. A jsem přesvědčen, že neumře ani v budoucnosti, protože tihle kluci, co to dneska táhnou, jsou všichni mladíci, viď Vašku (k Odehnalovi). Prostě to tady v Hejnicích frčí a frčet to bude dál!“

Ve vtipné zkratce přiblížil návštěvníkům vernisáže podstatu fotografie: „I když dneska je fotografie hlavně digitální, a to já se už učit nebudu. Ale stejně jako v analogové fotografii, jde o to, abyste s tím, co vložíte do počítače, už nemuseli nic dělat, protože výtvarná fotografie vzniká v momentě kontaktu s tou realitou, kterou fotografujete, a to, co z toho bude, musíte mít v hlavě předem.“

Když Jiří Bartoš poznal v četném publiku svého kamaráda fotografa Jana Anděla: „Je von je tady taky Anděl – vždyť mi tu máme svatýho!“ Když se mu Anděl, kterého dosud řadil mezi pravověrné analogisty, přiznal, že foťák na jeho krku je digitální, komentoval to slovy: „Tak i ty, Brute.“

Na závěr vernisáže završila Wanda tyto hezké chvíle velkou kyticí. „Já dostávám květiny, reagoval překvapeně až dojatě oslavenec, ty samojediný (doplnil Karel) a ještě k tomu jsem tu nejfotografovanější!“

A teď něco o těch chlapcích – Bartošových žácích, kteří hejnický fotoklub drží dnes.

Na vnitřních sloupech ambitu visí 14 „nástěnek“ a na nich 15 fotografů – žáků vzdává hold svému učiteli, přesněji řečeno teď už spíš konzultantovi: Vašek, Mirek, Miro, Hanka a Wanda spolu na jedné, Martin, Dan, Ivan, Jirka F., Tomáš, Honza, Petr, Jirka M., Karel a Luboš. Fotografiemi žánrově různorodými, které spojuje motto tvorby Jiřího Bartoše: „Zastavte se a dívejte se. Nejprve musíte zachytit okamžik.“

Většina vystavujících se vyznává, že se focením baví, že fotí pro radost a s radostí. A co na to první návštěvníci výstavy? Sláva, oni to poznali, přešlo to k nim! To hlavní sdělení každé dobré fotografie.

„Moc hezká výstava s krásnými fotografiemi, některé jsou úplně super!“

„Výstava, která pohladila po duši.“

„Gratuluji k šedesátce!“

„Děkujeme za krásnou výstavu, poděkování patří všem vystavujícím autorům i organizátorům.“

„Jedním slovem krásné!“

„Kdo umí, ten umí. Jsem rád, že jsem mezi členy fotoklubu poznal svého nejlepšího kamaráda z vojny Martina Čepičku.“

„Přejeme všem členům fotoklubu dobré světlo.“

A proto, ať se i v budoucnu naplní slova Jiřího Bartoše „Kluci, držte tu naši fotografii stále dál, i když vám už nemohu přispět, snad jen radou.“

Záměr oslavit šedesáté výročí fotoklubu především poctou jeho zakladateli Jiřímu Bartošovi byl vrchovatě naplněn – ať už výstavou Bartošových klasickou analogovou cestou vzniklých černobílých fotografií, v nichž povýšil krajinné detaily z Jizersko-horských bučin na výsostná umělecká témata výtvarné fotografie či zdařilou vernisáží, na níž, i když si zachoval svou příslovečnou skromnost, zářil pohodou, vtipem a moudrostí.

Zdroj: video Jana Appla, návštěvní kniha výstavy.

Text jbl, foto Jan Appel , Petr Riedl a Mirek Pelikán